Podivné odvolání ministra Chládka...

  Jeden z nejschopnějších ministrů současné vlády končí. Okolnosti jeho odchodu jsou docela podivné. Nejde v případě údajného mobbingu o zástupný problém?

Podivný konec ministra školství

Jeden z nejschopnějších ministrů současné vlády končí. Okolnosti jeho odchodu jsou docela podivné. V novinách vlastněných A. Babišem vyšel článek o údajném mobbingu na ministerstvu školství a krátce poté premiér Sobotka navrhl odvolání Marcela Chládka z funkce. Nebral přitom vůbec v potaz svědectví zaměstnanců MŠMT ve prospěch ministra. Nejde tak jen o zástupný problém?

Z vlády zatím byli odejiti pro neschopnost dva ministři – oba za hnutí ANO – což svědčí o nepříliš úspěšné Babišově personální politice. „Oligarcha“ usoudil, že je na čase, aby konečně padl nějaký ministr za ČSSD. Marcel Chládek je jedním z nejaktivnějších a také nejvíce erudovaných členů vlády – školské problematice se věnoval dlouhodobě již jako senátor. A. Babišovi se ale nezamlouvaly jeho požadavky na navyšování finančních prostředků do školství. Navíc M. Chládek neměl ideální vztahy s některými členy hnutí ANO, např. s předsedou školského výboru Poslanecké sněmovny PČR J. Zlatuškou.

Marcel Chládek je skutečným odborníkem v problematice školství a sportu a během svého působení v čele resortu stihl vykonat mnoho pozitivního, což se jeho předchůdcům nepovedlo za celá léta. Stačí vzpomenout na zcela neschopného Josefa Dobeše (VV), jehož současný ministr – tehdy v roli opozičního senátora – často kritizoval. Mezi největší úspěchy M. Chládka určitě patří získání peněz pro mateřské a základní školy, navýšení učitelských platů při současném ušetření 650 milionů korun na provozních nákladech resortu, podpora sportu a učňovského vzdělávání, zdravější školní stravování a zákaz automatů se sladkostmi, podpora inkluze – tj. začlenění dětí s postižením do běžných škol, povinné přijímací zkoušky na střední školy, novela vysokoškolského zákona atd. Získal i uznání odborníků za snahu směřovat české školství finskou cestou.

Ministr financí za ANO jen těžce snášel úspěchy ministra školství za ČSSD placené z peněz resortu, který sám spravuje. Tak se ho rozhodl prostřednictvím svých médií „zaříznout“ a povedlo se. Nepřekvapuje, že se slabý premiér svého výborného ministra vůbec nezastal. Naopak překvapuje skutečnost, že ho odvolal ukvapeně na základě informací v článku, který vyšel v Babišových novinách, aniž si podrobně ověřil, jak to ve skutečnosti celé bylo. A. Babiš se zřejmě snaží odpoutat pozornost i od vlastního střetu zájmů v kauze biopaliv, což se hojně přetřásalo při jednání o vyslovení nedůvěry vládě. Otázkou zůstává, jestli do budoucna každý ministr bude odvoláván na základě novinových článků v MF Dnes, jak se to již stalo v případě H. Válkové a M. Chládka. Tento postup vnáší do české politické kultury zcela nový nestandardní rozměr.