ČSSD a imigranti: ani ryba ani rak...

Postoj české vlády – a zejména ČSSD – k migrační krizi je nedůsledný. Vláda se nejprve velmi správně postavila proti povinným kvótám na přerozdělení uprchlíků do jednotlivých zemí EU, ale poté ustoupila.

Postoj české vlády – a zejména ČSSD – k migrační krizi je nedůsledný. Vláda se nejprve velmi správně postavila proti povinným kvótám na přerozdělení uprchlíků do jednotlivých zemí EU, ale poté, co byly ČR, Slovensko, Maďarsko a Rumunsko většinou zemí EU přehlasovány, tak zřejmě – i pod vlivem zrady Polska vůči Visegrádské čtyřce – couvla a hodlá se s vnucením kvót smířit. Slovenský premiér Fico naopak hodlá podat žalobu a ve sporu s EU pokračovat. Sobotkova vláda měla udělat totéž a Slováky podpořit. Tím by vynikl jednotný česko-slovenský postoj a upevnilo se bratrství obou národů. Pokud by Slováci ve svém pevném a odvážném postoji nezůstali osamoceni, jejich žaloba by mohla mít i větší šanci na úspěch. Ostatně, Maďarsko zvažuje, že se s bruselským diktátem rovněž nehodlá smířit.

Sociální demokracie by měla vládní aktivity více koordinovat se slovenskou vládou, kterou tvoří partnerská strana Směr-sociální demokracie. Robert Fico je silná osobnost, která se nebojí jít proti proudu i za cenu ostrakizace v rámci Strany evropských socialistů (PES) a jeho Směr má preference dlouhodobě okolo 40 %. Jeho politika může sloužit jako inspirace pro českou sociální demokracii. V odporu vůči zbytku EU by se vláda mohla opřít nejen o Slováky, ale i o podporu prezidenta Zemana, což by upevnilo jednotnou linii zahraniční politiky ČR a česko-slovenskou vzájemnost.  

V souvislosti s mohutnou řízenou invazí migrantů do Evropy se naplňuje teze amerického politologa Samuela Huntingtona o střetu civilizací – konkrétně západní a islámské. Huntington ve svém díle nastínil vizi světového vývoje po pádu železné opony, kdy válečné konflikty nebudou probíhat mezi jednotlivými státy, ale civilizačními okruhy. Protipólem je Fukuyamova teorie konce dějin, kdy po pádu komunismu v zemích střední a východní Evropy a po rozpadu SSSR zvítězila liberální demokracie jako nejlepší možný politický systém. Na fiasku tzv. arabského jara lze názorně demonstrovat, že poměrně naivní teorie o konci dějin je mylná. Liberální demokracii totiž nelze implantovat všude, kde si to Západ usmyslí. Především v důsledku nezodpovědných vojenských intervencí na Blízkém východě a v severní Africe dnes Evropa čelí přílivu milionů uprchlíků.

Evropské, potažmo bruselské elity si evidentně neuvědomují vážnost současné situace. Příliv imigrantů z muslimských zemí lze přirovnat ke stěhování národů na počátku středověku a Evropskou unii k Římské říši v posledním stádiu rozkladu. Usazování barbarů na území Římské říše vedlo k jejímu zániku. Angela Merkelová, Francois Hollande, Jean-Claude Juncker a další vrcholní představitelé EU si zřejmě pod vlivem svého pseudohumanismu neuvědomují, že se stávají hrobaři evropské civilizace.